V dnešní době je moderní neustále čumět do mobilu. Někdy se zdá, že ti mladí už ani nic jiného neumí. Ale není to až tak pravda. Jsou ještě někteří, kteří ještě umí také něco jiného. Je jen těžkou soudit, kdy, ve kterém okamžiku se zábava změní v hobby, které se pak drží člověka jako veš kožichu a on se tomu ani nebrání. Té zábavě, ne té vši. Pokud jsou rodiče horolezci, není se co divit, že jejich dítě bude mít stejnou zábavu v tom, že se může občas zabít. Tohle pravidlo ovšem neplatí vždycky. Rodiče mohou být třeba ragbisté a jejich syn nalezne zábavu ve šmidlání na housle a projevu snahy stát se dirigentem.
Jak je to možné, když otec nerozezná „Ovčáky, čtveráky“ do moderního metalu a matka si plete varhany s flétnou. Na to asi nikdo nikdy nepřijde. Je to někde v hlavě, kde se spojí několik neuronů a další člověk místo aby lozil po skalách studuje baletní školu. Jo, to jsou takzvané paradoxy života. Ono je horolezectví koníček nadmíru náročný a hodně nebezpečný. Pokud si myslíte, že byste ho zvládli a chcete si to zkusit, nic vám v tom nebrání. Jen se podívejte na ceny toho, co je potřeba a pak se rozhodněte. Ostatně ho nemusíte dělat na špičkové úrovni.
Nám, běžným lidem stačí když se po horách procházíme, ale musíme mít stále pevnou půdu pod nohama. Udělám pár kilometrů a pak doma vzpomínáme, jak jsme zažili krásný víkend. Což zase nemohou třeba pochopit ti, kteří mají jako koníček četbu. Věčně leží v knihách a tam neustále něco studují. Takovým říkáme v duchu knihomolové a nechápeme zase my je. Což je to nějaký víkend strávit ho ve hnusném vzduchu mezi knihami a brejlit do nich? Vidíte? Dvě skupiny, dva názory, rozdílné povahy, a přitom třeba mají všichni dohromady rádi Vivaldiho. Jo, život je holt samé překvapení a v zábavě to platí dvojnásob. Takže vyrazíme do hor s knihou v ruce. Co vy na to?